Blog

SDÍLKO aneb měsíc v kontejneru

Zazvonění telefonu může znamenat cokoliv. Nové zprávy, zajímavá nabídka, když je člověk ještě k tomu na mateřské, je to vítané rozptýlení. Telefonát bývalé kolegyně z „báňské“, která mě na začátku roku oslovila ke spolupráci na akci propagující malé obchodníky v designových prosklených kontejnerech, byl trefou do černého.

Se Stelou na Sdílku.

Prý to nemělo být časově náročné, takže ideální pro oživení programu s malým dítětem. To, že tomu bylo nakonec jinak a já strávila kromě přípravných nocí celý měsíc letošního léta v kontejneru i s mou malou Stelou, asi není třeba moc rozvádět. I přesto to stálo za to. Ale vezměme to popořadě.

S myšlenkou Sdílka přišla na jaře 2015 Štěpánka Vontrobová z Kopřivnice. Přemýšlela, jak oživit prostor v tomto dvacetitisícovém městě a jak „vytáhnout na světlo veřejného života a ještě navíc do centra města zajímavé a nejlépe lokální výrobce a tvůrce.” Záměrem bylo přivést zástupce tradičního českého designu, módy či nevšedních služeb, a jak sama Štěpánka říká: „protože se dnes sdílí auta, kanceláře, hlídací paní, tak proč by se nemohl sdílet i výstavně prodejní prostor ve městě.” A tak vyrostly během léta 2015 v Kopřivnici dva prosklené kontejnery značky KOMA Modular, ve kterých se během měsíce prostřídaly desítky obchodníků, designérů a dalších vystavujících. Zprávy o kopřivnické akci se roznesly po celém kraji, a když se o akci dozvěděla místostarostka Ostravy-Poruby, Zuzana Bajgarová, dala věci do pohybu i v Porubě.

Jaro a část léta byly pro organizační tým, který tvořily dámy z porubské radnice a Centra podpory inovací VŠB-TUO ve znamení příprav. Zaměstnával nás především výběr vhodné lokality, přeprava kontejnerů z Vizovic a hlavně otázka „koho z obchodníků a výrobců na porubském Sdílku představit?” Při výběru vystavujících jsme se řídily několika nepsanými kritérii až nám vykrystalizoval měsíční program, v rámci kterého se představilo 49 vystavujících, 11 vystupujících v rámci doprovodného programu, 5 vybraných ostravských kaváren a v rámci stálé výstavy k porubskému veřejnému prostoru bylo prezentováno 6 architektonických návrhů, jak by mohla Poruba vypadat v budoucnosti.

Obchodníci v Porubě

Jaké principy se při výběru obchodníků uplatňovaly? Prvotním impulsem byla snaha podpořit a zviditelnit porubské obchodníky. Vzhledem k tomu, že v Porubě již přes dva roky funguje komunita s názvem Obchodníci v Porubě, nebyl první výběr vystavujících až tak složitý. Komunita obchodníků, kterou má na starosti Zuzana Kotyzová z porubské radnice se několikrát ročně schází na odborně zaměřených seminářích (k tématům jako např. „jak na sociální sítě”, „jak vytvořit přitažlivou výlohu” apod.), sdružují se ve Facebookové skupině a jednotliví obchodníci jsou rovněž zaneseni na on-line mapě www.obchodnicivporube.cz.

Majitelka Papírnictví DUHA – paní Hanačíková.

Květinářství, wellness studio, tiskárna nebo třeba prodejna dětského nábytku a textilu. Rozptyl vystavujících byl na Sdílku opravdu široký. Byli to ti, kteří se nebáli zariskovat, na den potlačili své introvertní sklony a představili své zboží nebo služby v kukani, ne nepodobné akváriu. Pár příkladů za všechny. Porubští patrioti vám často řeknou, že nic není tak daleko, jako půlhodinová cesta do centra. Občanská vybavenost je dobrá a často tak není důvod do centra jezdit. Porubští ultrapatrioti ze staré Poruby k tomu ještě dodají, že nic není tak daleko jako osmý obvod a DUHA. O to raději jsem byla, že se v rámci Sdílka na Hlavní třídě představily i dvě zajímavé prodejny právě z okolí DUHY. Látky Gábinka potvrzují, že trend šití je zpět, od letoška jsou v nové větší prodejně, která jim přináší ještě více zákazníků. V Papírnictví DUHA jsou zase nadšenci do papíru. Otrávené prodavačky tady nečekejte, dámy jezdí na školení k novým trendům v papírenském zboží (to opravdu existuje!). Říká se, že jídlo táhne a zdravý životní styl obzvlášť, a potvrdilo nám to hned několik porubských expozic: bylinkové Herbarium, Biokošíky, kde můžete sehnat čerstvou bio zeleninu a ovoce od místních farmářů nebo banánoví borci se svým Bubba chlebem. Protože jsme chtěli návštěvníkům zpříjemnit čas strávený na místě, kterým obyčejně jenom procházejí, v jednom z šesti kontejnerů byla zřízena stálá kavárna. V té se vystřídalo pět, převážně porubských, kaváren. Aby nebylo vše jen sluníčkové, je nutné podotknout, že zatímco k prodejcům si návštěvníci cestu našli, v případě kaváren byli spíše ostýchaví a bylo vidět, že pro posezení využívají spíše své tradiční „kamenné” kavárny, na které jsou zvyklí.

Na Sdílku bylo krásně vidět, jak funguje komunita. Když se expozice zhostili ostravští koloběžkáři ze skupiny BO Kolobka, tak i přesto, že byla neděle, tedy den, kdy je Poruba většinou poloprázdná, Sdílko jelo. Rozkládací stoličky, koloběžkářský sraz, retro mikrobus, bylo vidět, že si akci vzali opravdu za svou a Sdílko se stalo prostředníkem setkání, které by se asi jen stěží na středovém pásu u kruhového objezdu odehrávalo. Těch netradičních setkání bylo více – maminky s kočárky, které si ze Sdílka udělaly oblíbenou procházkovou zastávku, diskuse s architekty, o kterou byl takový zájem, že nestačilo místo v kontejnerech nebo starosta Poruby, který si zajammoval s vystavujícími hudebníky. I díky tomu, že vyšlo počasí (z celkových 29 dní pršelo pouze ve 3 dnech) se Porubané během měsíce postupně zbavovali ostychů vstoupit do výstavních modulů a naučili se, že na Sdílku je každý den něco nového k vidění.

Reduce, Reuse, Recycle

Kromě podpory porubských obchodníků jsme chtěli dát prostor netradičním místním nebo regionálním značkám. Je zajímavé, kolik z nich zahrnovalo prvek udržitelnosti, aniž by to byl náš původní záměr.

Přes dvacet let staré autíčko z Truhlářství Čep a Dlab.

Kolo pro Tvoji holku, Papidu, Respiro, TOOP design. Všechny tyhle ostravské značky pracují s opětovným využíváním starých věcí nebo materiálů. Papidu vyrábí z papírových odřezků nové bloky, TOOP design ze starých bannerů sedáky do interiéru a Kolo pro tvoji holku zrenovuje vaše staré kolo po babičce. V záplavě plastového šuntu všude kolem nás jsme zkrátka chtěli vyzdvihnout věci, které vydrží. Krásným příkladem byly například dřevěné hračky Truhlářství Čep a Dlab z Petřvaldu. Hračky vyrábějí z masivu – jasanu nebo dubu – a na místě vystavovali i přes dvacet let starý model autíčka, který bez úhony “přežil” tři generace malých průzkumníků. Schválně, která hračka vám dnes vydrží dvacet pět let?

Novináři jednou označili porubskou Hlavní třídu jako takovou ostravskou variantu pařížské Champs Élysées. Široká nabídka obchodů, zábavní funkce, prostě místo, které berete za své. Sdílko na konci letošního léta jen potvrdilo starou známou pravdu, že město tvoří především lidi. A to jestli a jak budou místo využívat i poté, až z něj zmizí měsíční pop-up expozice, závisí především na nich.

 

Text vyšel v prosincovém čísle bulletinu Krásná Ostrava (04/2016).

Foto: Michal Radecký, Kamila Smutná

No Comments

Sorry, the comment form is closed at this time.